Terapie sdílením

Zdravím všechny zbloudilé duše, které se zaručeně čirou náhodou objevili na této stránce. Moje jméno je Zuzka a jsem mámou momentálně 10 měsíčního klučíka. V minulém životě (aka před mateřskou) jsem byla patolog. Teď jsem máma na plný úvazek.

Proč jsem se rozhodla založit tenhle blog ? V dnešní době, kdy frčí hlavně instagram, kde lidi spíš komzumují obrázky a trochu toho textu ? Nechci internet zahlcovat fotkama našeho Kulišáka a k tomu abych dokázala vyjádřit, co se mi honí hlavou, by mi asi možnosti instagramu nestačily.



Nezaložila jsem tuhle stránku s cílem, že se z ní stane nějaká supr sledovaná stránka. Spíš mě překvapí, když si to někdy někdo přečte. 😊 Ale co jsem se ocitla ve vodách jménem mateřství, tak se pořád potýkám s pocity, že nejsem úplně stoprocentní matka, protože Kulišák spí s námi v posteli a kamarádce už dávno spí synek celou noc a ještě k tomu v postýlce. Protože mi někdo řekl, že Kulišáka moc nosím a nebo moc kojím. Protože jsem za dětskou výbavičku neutratila tisíce, ale většinu jsem pořídili na bazaru a nebo jsme dostali. Protože se moc budí v noci, nechci ho nechat vyplakat a já nevím, co všechno ještě. Všechny tyhle poznámky od okolí a srovnávání se mě s okolím ve mě akorát zanechávají pocity nejistoty a někdy (hlavně na začátku) pocity úzkosti. Nevím, proč v dnešní době mají lidé potřebu se pořád poměřovat a proč každý musí svojí pravdu si nějak ospravedlňovat a prosazovat. "A že když my to děláme takhle a ty to děláš jinak, tak to děláš zaručeně špatně !"

Myslím si a doufám, že když to všechno občas ze sebe vypíšu, všechny ty starosti a strasti mateřství, že se mi uleví a třeba to někdy někomu pomůže, že bude vědět, že v tom není úplně sám, ale že jsme v tom minimálně dvě, koho trápí ty stejné věci. Ať už je to pocit sociální izolace, neporozumění si s nejlepší kámoškou nebo tchyní nebo dokonce i s manželem, pekelné šestinedělí a pak taky věci kolem těch našich malých pokladů.

Proto doufám, že tahle terapie sdílením pomůže.