pátek 27. března 2020

Poměřování se a nevyžádané rady

Asi vždycky jsem se nějakou měrou srovnávala s ostatními a pořád jsem si říkala, co si o mně asi ten nebo ta myslí. Nejhorší to podle mě bylo na gymplu, kdy jsem měla asi nejnižší sebevědomí v životě. Co musím říct, tak teď v roli maminky mi tohle přijde daleko silnější. Víc si to uvědomuju a víc si uvědomuju, že mi to vlastně strašně moc vadí. Hezky o tomhle srovnávání a dumání píše ve své knížce Najděte si svého marťana Marek Herman. Píše, že vlastně ta nutnost se srovnávat atd. souvisí s naším sebevědomím a sebeuvědoměním. Čím je nižší, tím je vyšší ta nutnost se srovnávat. Tedy nejspíš teď to vnímám víc, protože si v roli maminky nejsem moc jistá.

K mateřství a výchově každá z nás přistupuje jinak. Každá máme jiný názor a ne každé dítě je stejné. Ale často se mi stává a nebo to čtu na různých diskuzních fórech, že maminky mají tendenci svoje přístupy docela tvrdě prosazovat, že zaručeně jen ten jejich přístup je ten pravý.

Třeba příkladem jsou otázky, které v obměnách slýchám snad pokaždé, když přijdou manželovi rodiče na návštěvu: "A jak spí? Spal dobře? Už spí celou noc? A to ještě nespí celou noc? Naše děti spali celou noc už od malička" a k tomu se přidají přezíravé pohledy (nebo si ty pohledy vykládám jinak?). U nás je to tak, že Kulišáka pořád kojím a holt cca od 8 měsíce se začal budit někdy třeba i pětkrát za noc, což je cca po 2 hodinách. Ano, někdy to nesu docela blbě, ale zase kojení je jediný způsob, jak ho uspím. A nic jiného nepomáhá. Na ty otázky už odpovídám stylem, že už ani nevím, a nebo že spal jako dítě. Ale vždycky mi to nasadí brouka do hlavy, jestli by přece jen neměl už spát celou noc a co kdybych nasadila sunar - bude spát celou noc? A jaktože nespí? Co mi na tyhle brouky pomůže je, že se jdu podívat na blog Prosím, spinkej, kde mě texty psané Lenkou vždycky uklidní. Protože prarodiče by radili nejradši metodu vyřvání a na to já prostě nemám a jen pomyšlení je mi proti srsti.



Každý máme svůj přístup, každý máme své dítě a nikdo by nám neměl nuceně vnucovat svůj názor. Když Kulišákovi byly asi tři týdny, tak jsem s ním byla u tchyně, bylo šílené vedro a oba jsme byli docela hotoví. Kulišák pořád řval a jediné, co ho uklidnilo bylo prso a nebo náruč. Od tchýně, která to myslela dobře (chtěla se o nás postarat, ulevit mi trochu), jsem ale začala na to konto dostávat rady jako "Nenos ho pořád, zvykne si a staneš se otrokem. Nekoj ho pořád. To chce zase kojit?". Tyhle její rady akorát zapříčinily, že jsem tam pak nechtěla vůbec chodit a začala jsem se jim vyhýbat. A je pravda, že do teď si na to vždycky vzpomenu.

Kamarádce si postěžujete, že se malej budí hodněkrát za noc a na to konto Vám začne vnucovat metodu vyplakání (i když ví, že mě se tohle nelíbí), protože jí to zabralo (i když předtím byla taky proti). A mluví a mluví o tom další minuty, protože si nejspíš musí sama u sebe omluvit, že malýho nechává každý večer vyřvat.

Proto bych chtěla říct, přestaňme se poměřovat a srovnávat. Mezi kamarádkami a mezi příbuznými to dělá akorát zlou krev. Buďme k sobě ohleduplní a nenuťme druhým něco s čím oni nerezonují. A úplně nejlepší je mít okolo sebe lidi, kteří smýšlejí podobně. A když je nemáme v osobním životě, tak aspoň si najít svoji internetovou sociální bublinu a tam se ujišťovat, že to děláme dobře.
To že já to dělám nějak, neznamená že to je vždycky dobře nebo lepší.
Buďme k sobě shovívaví!

3 komentáře:

  1. Já si myslím že ti lid si to už nepamatují, ze jsme nespali celou noc apod. Náš malý nespal celou noc ano když mu byli dva...on se mu ten spánek několikrát měnil.... pár měsíců spal celou noc, pak se budil třikrát na mlíko...a to i ve dvou letech... nedávné měl obdobím že spal celou noc ve svém posteli ale teď zas v noci chodí na nočním a pak jde spát k nám... dříve jsem to taky řešila a ty rady me štvaly, teď už na to kašlu, prostě někdy spí a někdy ne, taky mám někdy problem usnout :-) klavesnicetuka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. právě. :) když si vzpomenu na sebe, že na základce mi dělal spánek potíže, tak je to prostě normální. :)
      Moc děkuju za komentář :)

      Vymazat
  2. Omlouvám se za chyby, z tabletu se mi špatně píše..klavesnicetuka

    OdpovědětVymazat

Základní kámen

Terapie sdílením

Zdravím všechny zbloudilé duše, které se zaručeně čirou náhodou objevili na této stránce. Moje jméno je Zuzka a jsem mámou momentálně 10 m...