Justin a Erica Sonnenburgovi: Zdravá Střeva

Za prvních sedm měsíců s mimčem jsem stihla přečíst šílené množství knížek. Takovéhle množství za tak krátkou dobu už asi nikdy v životě nestihnu přečíst. Takže se dostalo i na knížky, které jsem měla rozečtené docela dlouho, ale kvůli přípravě na atestaci a práci (volila jsem jako oddechovou literaturu spíše beletrii), se na ně nedostávalo moc času.

Po přečtení téhle knihy se u nás zvýšilo množství zkonzumovaného kysaného zelí, oříšků, kysaných mléčných výrobků a luštěnin. Až budou k tomu podmínky, tak se chystám naložit si kimchi. A to jen kvůli tomu, že se člověk doví, co všechno ten náš druhý mozek  ve střevech dokáže ovlivnit.

Kniha je pěkně napsaná, jsou v ní citace z odborných článků, takže pokud Vás něco více zaujme, jde pátrat i jinde.

Taková zásadní zjištění, co jsem si z knihy odnesla jsou.. 

Lenka Medvecová Tinková: S Láskou o dětském spánku

S láskou o dětském spánku je knížka, která mi hodně pomohla, abych se vyklidnila a abych si to mateřství začala taky užívat a nedala se zmást dobře míněnými radami. Autorka je antropoložka, spánková poradkyně, novinářka a spisovatelka, která vlastní stránky Prosím, spinkej, které doporučuji si taky pročíst.

Škoda, že jsem si nepřečetla tu knížku před porodem, protože si myslím, že moje šestinedělí by mohlo být trochu víc klidnější. 

V knížce se dozvíme, jak se uspává po celém světě. Že to co je pro někoho normou, např. spaní miminka v jiné místnosti, je pro maminky na druhé straně zeměkoule i prakticky nemožné, protože třeba v Indonésii rodina spí celá v jedné místnosti. Na Bali třeba věří, že první 3 měsíce se miminka nesmí dotknout země, protože ta je nečistá, takže miminko jde z náruče do náruče a až po třech měsících miminko zažije rituál, kde ho se zemí seznámí.

Spánek: A spí ti celou noc ?

Další z témat, ke kterému každý přistupuje jinak je Sladký spánek. Jeden z nejčastějších dotazů je, jestli už spí celou noc. A že jejich děti ve věku Kulišáka už celou noc spali dávno. Je možný, že dotazující si už nepamatují, jak jim děti spali? Je možný, že se Kulišák budí víc, protože je stále kojený (někde jsem četla, že je to spíš běžné u kojení)? Je možný, že děcka nechali vyplakat, aby měli v noci klid?

Jsem smířená s tím, že celonoční spánek se mě nebude týkat ještě několik let. Buzení miminek je běžná věc. Je to normální. V našem případě vždycky slavím, když se budíme jednou nebo dvakrát za noc. To beru, že je to fakt výhra. U téhle frekvence jsem schopná i další den fungovat a někdy si to ani nepamatuji, kolikrát mě vzbudil. Ale jsou pak dny, kdy se Kulda budí v intervalech po dvou hodinách. A to pak k ránu už mám nervy na pochodu a vyhrožuju mu, aby už konečně koukal spát, jinak uvidí :) Ale to je nejspíš taky normální.

Šestinedělí: Pro někoho pohoda, pro mě peklo.

Dnes bych se chtěla věnovat šestinedělí. Bohužel musím říct, že tohle období bylo pro mě snad nejhorším obdobím v mém životě. A i když jsem byla na předporodním kurzu nebo kurzu o kojení, tak mě na to nikdo nikde nepřipravil. A bohužel nebyl připravený ani manžel.

Hormonální bouře se mi nevyhnula, rozbrečela mě každá kravina a do toho ty pocity bezmoci, když dítě brečí a člověk neví proč a hlavně co s tím. I když jsem vystudovaná doktorka, tak jsem s dětmi do styku moc nepřišla. Ani moje kamarádky v okolí ještě děti moc neměly, takže vlastně první novorozeně, které mi přišlo do ruky byl náš Kulišák. Když jsem ho brala poprvé do náruče, tak jsem myslela, že ho nějak rozbiju. Natož první přebalování byl horor :)

Od začátku jsem věděla, že chci kojit. A i když jsem byla na kurzu, tak nějaké problémy se mi nevyhnuly. A k tomu jsem měla ty pocity, že všechno dělám špatně a že jsem špatná matka. Nikdo tu nebyl, kdo by mi řekl, že to dělám dobře. S mojí mámou nemáme moc dobré vztahy, takže ta tu pro mě nebyla. A manželova mamka nekojila a vůbec ona má na výchovu dětí úplně jiný názor než já, takže ta mi taky moc nepomohla, i když se snažila. Ale co Vám budu povídat, k vlastní mámě můžete být upřímná, ale u tchýně člověk našlapuje jak v minovém poli 😅. Manžel měl zrovna v těch počátečních týdnech moc práce, takže sice mi moc pomohl, že navařil, nakoupil atd. (protože já jsem nebyla schopná skoro ničeho), ale vlastně jsem byla doma s Kulišákem pořád sama. Sama s těmi temnými myšlenkami a řvoucím dítětem.