Mentální hygiena nejen na mateřské

 Ať si kdo chce, co chce říká, tak tahle dovolená není opravdovská dovolená. A každá si na to přijdeme sama, až když konečně zakusíme, jaké to je se starat o dítě 24/7. 

Musím říct, že ze začátku jsem na sebe úplně zapomínala. V hlavě mi pořád spíš běžely myšlenky, jestli to dělám dobře, co bych měla dělat líp a proč to miminko pořád brečí a co bych měla jíst, aby neměl prdy, a pořád jsem googlila různé informace a ptala se kamarádek a tak. Pak najednou si to všechno po tom šíleném šestinedělí sedlo a já jsem Vám začala číst jak o život. Četla jsem u každého kojení, když malý spal a když se válel na dece a tak. Za prvního půl roku jsem přečetla více než 30 knížek. Takhle moc jsem nečetla od dob gymnaziálních. To byla paráda. Krásná mentální hygiena a těch dobrodružství, co člověk zažil a nebo co se přiučil za nové věci. Čas na čtení byl do té doby, než se Kulišák naučil  přemisťovat z bodu A do bodu B a pak ještě k tomu poslední dobou se přidal i posun vertikální směrem. Čas se najde teď pouze při vožení kočárku při dopoledním šlofíku, kdy jezdím na rovince sem a tam a přitom si čtu a pak při odpoledním šlofíku. Jinak je Kulišák hned vždy připraven mi začít listovat v mojí knížce a nebo leze tam kam nemá :)

Spánek: A spí ti celou noc ?

Další z témat, ke kterému každý přistupuje jinak je Sladký spánek. Jeden z nejčastějších dotazů je, jestli už spí celou noc. A že jejich děti ve věku Kulišáka už celou noc spali dávno. Je možný, že dotazující si už nepamatují, jak jim děti spali? Je možný, že se Kulišák budí víc, protože je stále kojený (někde jsem četla, že je to spíš běžné u kojení)? Je možný, že děcka nechali vyplakat, aby měli v noci klid?

Jsem smířená s tím, že celonoční spánek se mě nebude týkat ještě několik let. Buzení miminek je běžná věc. Je to normální. V našem případě vždycky slavím, když se budíme jednou nebo dvakrát za noc. To beru, že je to fakt výhra. U téhle frekvence jsem schopná i další den fungovat a někdy si to ani nepamatuji, kolikrát mě vzbudil. Ale jsou pak dny, kdy se Kulda budí v intervalech po dvou hodinách. A to pak k ránu už mám nervy na pochodu a vyhrožuju mu, aby už konečně koukal spát, jinak uvidí :) Ale to je nejspíš taky normální.

Sociální izolace nejen za dob coronaviru

Co si budeme nalhávat. Jakmile se člověk dostane na mateřskou, tak svým způsobem ztrácí kontakt se světem. Kamarádky, které nemají děti se s Vámi moc bavit nechtějí (i když si dáváte fakt majzla na to, aby jste nemluvili jen o dítěti), a dětné kamarádky, tak tam je zase problém, že buď jsou daleko a nebo když už jste čirou náhodou v jednom městě, tak je problém se synchronizací dětských spánků venku v kočárku (až začneme chodit na hřiště, tak se to snad zlepší).

To, že přijde ten pocit, že jsem fakt sama, jsem čekala, ale že mě to někdy bude tak trápit, to jsem nevěděla. Možná to pociťuju i víc, protože jsem se za manželem odstěhovala do jiného menšího města, kde kromě pár jeho známých moc lidí neznám. Rodiče jsou v jiném městě a moji kamarádi taky. Návštěvy se moc nekonají. No není se čemu divit. Když člověk pracuje, tak pak o víkendu si radši hoví, než aby jel štreku někam na návštěvu (tím myslím za náma). Kulišák ze začátku v autě strašně vyváděl, takže jsme s ním moc nejezdili (šetřili jsme si nervy).