Sociální izolace nejen za dob coronaviru

Co si budeme nalhávat. Jakmile se člověk dostane na mateřskou, tak svým způsobem ztrácí kontakt se světem. Kamarádky, které nemají děti se s Vámi moc bavit nechtějí (i když si dáváte fakt majzla na to, aby jste nemluvili jen o dítěti), a dětné kamarádky, tak tam je zase problém, že buď jsou daleko a nebo když už jste čirou náhodou v jednom městě, tak je problém se synchronizací dětských spánků venku v kočárku (až začneme chodit na hřiště, tak se to snad zlepší).

To, že přijde ten pocit, že jsem fakt sama, jsem čekala, ale že mě to někdy bude tak trápit, to jsem nevěděla. Možná to pociťuju i víc, protože jsem se za manželem odstěhovala do jiného menšího města, kde kromě pár jeho známých moc lidí neznám. Rodiče jsou v jiném městě a moji kamarádi taky. Návštěvy se moc nekonají. No není se čemu divit. Když člověk pracuje, tak pak o víkendu si radši hoví, než aby jel štreku někam na návštěvu (tím myslím za náma). Kulišák ze začátku v autě strašně vyváděl, takže jsme s ním moc nejezdili (šetřili jsme si nervy).


Bláhově jsem si myslela, že když začneme s Kulišákem chodit na cvičení miminek, že se mi tam podaří nějakou maminku tzv. "sbalit", ale to se bohužel nepovedlo. Nějak mi přišlo, že se nikdo bavit moc nechce a když už se holky bavily, tak to většinou byly holky, co už spolu jednou na cvíčo chodily s předchozím děckem. Přitom jsem si myslela, že právě třeba na to cvičení budou chodit mamky se stejnou motivací jako já.

Přes místní nosící skupinku jsem dostala tip na mobilní aplikaci Tezu a svitla mi naděje! Tahle aplikace má pomoct se seznámit maminkám ve Vašem okolí, které by se chtěly seznámit. Zaregistrovala jsem se a během pár dní se mi ozvaly dvě holky. S jednou jsme se i potkaly na hřišti a bylo to moc fajn. S druhou jsme se nestihly vidět, protože začala epidemie. Takže když už člověk si našel někoho s kým by mohl trávit dopoledne, tak zase se to zkomplikuje jinak. :)

S mojí novou kamarádkou jsme se bavily o tom, jak je těžké na mateřské najít spřízněné duše. Člověk se směje na jiné kočárkující maminky, ale některé dělají, že Vás nevidí. A kamarádka má zkušenosti, že třeba se ji i jedna maminka v ulici vyhýbá, když vidí, že jede s kočárkem.

Přitom v dnešní době je fakt důležitý ten osobní kontakt. Telefon a ani chaty ten osobní kontakt nenahradí. Nehledě na to, že když má člověk malé dítě, tak jakmile se začne hýbat, tak pak už nemá čas na nějaké odepisování. Tak proč mi přijde, že tendence poznávat jiné lidi tak upadá? 
Náš životní rytmus se s epidemií moc nezměnil, ale chybí mi i ten malý kontakt s někým, kdo je na tom podobně jako já. Už aby bylo po.